Letní fortelláček 2018

Letní fortelláček 2018

Autor článku: / Zvěřejněno: 11. října 2018
Už dávno oschla i poslední kapička potu a z krásných dní letošního fortelláčku zůstaly už jen neméně krásné vzpomínky. Bylo to opět náročné, hektické , báječné – a pěkně vypečené! Ještě že naše fortellácká parta si jen tak něčím nenechá zkazit zábavu a radost. Protože nutno přiznat, že s objednávkou hezkého počasí jsem to zase jednou trošku přehnala ☺!
Sešlo se nás oproti loňsku mnohem více. V obou týdnech se tábora účastnilo přes čtyřicet dětí ve věku od tří do dvanácti let, o které pečovalo pět sympatických instruktorek, o praktický chod, program, stravu, organizaci, technické zajištění, ošetřování drobných poranění a fotodokumentaci se podělila Sandra s Ivou.

Kdo nesledoval podrobné reportáže doplněné nádhernými fotkami na facebooku, zde je krátké shrnutí našich táborových aktivit:
Po pondělním seznámení a vytvoření táborových týmů jsme se vydali na první výlet. Navštívili jsme zahradu a minizoo Harta u Vysokého Mýta. Dostalo se nám opravdu zasvěceného výkladu o zde žijících zvířatech od naší sympatické průvodkyně, v kvízu jsme nasbírali první body do celotáborového bodování a v pravém americkém steakhousu na nás čekal pravý americký hambáč (no, není to úplně racionální strava, ale hřešit se o prázdninách také musí).

Ve středu jsme vyrazili k Dlouhému rybníku, samozřejmě jsme se nekoupali, ale stromy na pláži nám poskytly vytoužený stín a na nových dětských atrakcích a se stříkacími pistolemi jsme se docela vyblbli. Poté jsme se přesunuli na minigolf a při rafinovaných fintách k překonání nejtěžších překážek nám docela vyhládlo, takže oběd na Knoflíku přišel vhod. Ve čtvrtek mnoho rodičů přemýšlelo, kde je v Rudolticích stadión, na kterém se odehraje fortellácká olympiáda a jen málokdo chápal, že naší hordě dobrovolně nabídli zázemí na své opečovávané zahradě laskaví manželé Jílkovi. Bonusem byla (pro některé děti první v životě) cesta vláčkem a neuvěřitelnou komedií nákup jízdenek, při němž vynikla „pružnost“ Českých drah, neboť neplatící malé děti musejí mít svou jízdenku podle jakýchsi kocourkovských pravidel – na jednoho dospělého mohou připadat dva neplatící, na jedno dítě nad 10 let jedno neplatící, ale nejde vydat hromadná jízdenka, musí být každý z těchto „případů“ zvlášť – což při našem celkovém počtu asi 50 dětí a dospělých zablokovalo pokladnu dobře na čtvrt hodiny. Více rozumu projevila průvodčí, když prohrábla všechny jízdenky a ihned je vrátila Sandře se slovy: “Na tohle nemám nervy v tom vedru!“ Na „stadiónu“ jsme se snažili chovat jako vzorná návštěva, suchá tráva se navíc celkem ani nedá uválet, takže i po našich špičkových sportovních výkonech Jílkovi svou zahradu našli téměř v původním stavu, jen pod stolkem v altánu usychala loužička melounové šťávy…

A už tu byl opravdu dlouhý zábavný pátek, kdy jsme po karnevalu, diskotéce, kině s popcornem a dalších zábavných aktivitách neodešli domů, ale vyrazili do Letohradu na pohádkovou prohlídku zámeckého parku. Zazpívali jsme si s vodníkem, vysloužili si zlaté kameny od Rusalky a neotrávené jablko od mrtvoly z rakve a snažili se nebát v lese pobíhajících a strašlivé zvuky vyluzujících hejkalů. Potkali jsme Rumcajse i s Cipískem, zahráli si kostky s čerty, kteří ale vůbec neuměli počítat a protože jsme splnili opravdu všechny zapeklité úkoly, nakonec nám za své vysvobození poděkovala a zámecké komnaty za odměnu ukázala Bílá paní. Domů sice přijel autobus plný Šípkových Růženek, ale zase se to rodičům vyplatilo – některé děti prý byly tak unavené, že byly hodné i v sobotu!!

Další pondělí se nám několik dětí vystřídalo, ale zdravé jádro zůstalo a pokračovali jsme, opět za pekelného vedra, v naší zábavě. Úterní výlet nás zavedl hluboko do historie, až do keltského oppida v Nasavrkách. Jak Keltové žili, co vařili, pěstovali, vyráběli, jaké nástroje používali, to všechno jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. I na vlastní jazýčky – a vlastnoručně upečená placka třeba s medem, mňam, to byla pochoutka!! Řízek v keltské hospodě už byl asi historický úlet, ale chutnal náramně.

Ve středu jsme se schovali do stínu stromů na farmě u Kokorů, prohlédli jsme si rybníčky, u různých her nasbírali body, úplně beze zbytku spořádali asi 6 melounů (červená část napadala nám do bříšek, slupky dostali daňci a mufloni) a ještě jsme navrch přidali jednu točenou zmrzku (tři nejmenovaní zlobivci za trest čekali na konci fronty, jestli se nad nimi smilujeme a taky jim koupíme zmrzlinu – pak jsme je slyšely, jak místo úvah o svém polepšení mají starost o to, jakou si dají!!). Ve čtvrtek jsme si zopakovali hrátky na koupališti, minigolf a knoflíkový oběd. No a už tu byl pátek s překvapením – mohli jsme si omrknout, osahat a dokonce se posadit do starého vojenského auta a na motorku. Zejména kluci jen zářili, ale i mladým dámám toto retro s větrem ve vlasech moc slušelo. Dodělali jsme si alba jako památku na letošní tábor, vyhodnotili táborové týmové bodování (ale na tom zase tak nezáleží, vyhráli všichni, kdo se nenudili), dojedli v kině poslední popcorn a zase se na nějakou chvíli rozloučili. Děti odklusaly do svých domovů, dospěláci se spíše odplazili (to mluvím hlavně za sebe). Příští rok si fakt tu objednávku počasí lépe pohlídám!!
Takže doma vyřiďte – mrňata, ahoj za rok, a školáci – ahoj za měsíc na podzimních prázdninách.

Fotogalerie 🙂

|2019-01-17T08:20:41+00:0011. října 2018|