25 fortelláckých nej – I. část

25 fortelláckých nej – I. část

Autor článku: / Zvěřejněno: 28. května 2021
Současná situace nám stále neumožňuje zorganizovat žádné akce, které jsme plánovali k 25. výročí založení firmy a poté odložili na letošní rok. Ponořili jsme se proto do vzpomínek, projeli nejstarší historii až do současnosti a připravili pro vás pár nostalgických, faktických, ale i vtipných rekordů z dějin firmy, které jsme nazvali „25 fortelláckých nej“ (za každý rok jedno). Pamětníci si mohou zavzpomínat a ti noví se třeba něco zajímavého dozvědí. Materiálu bylo tolik, že jsme ho posléze rozdělili na dvě části – tu první vám přinášíme nyní, pokračování bude příště… Jednotlivé body nejsou řazeny chronologicky, je to takový mix vzpomínek.

1. nejdéle vyráběný výrobek

Nejdéle vyráběným výrobkem jsou nerezové lišty z našeho stř. 200 pro AVX. Historie jejich výroby sahá do roku 1997, tedy v létě to bude 24 let. Dotáhneme to také ke čtvrtstoletému výročí? Přitom na začátku byla pouze zakázka na konstrukci a výrobu nástrojů a osazení lisu TALO, kterou realizoval tehdejší konstruktér Robert Skřeček. Nápad Franty Jirase nabídnout se jako druhý dodavatel lišt byl firmou AVX přijat, a tak začala tato neuvěřitelná éra jednoho výrobku. A nyní nejmenší středisko firmy mělo postupně až dvacet zaměstnanců a výrazně se podílelo na financování rozvoje firmy.

2. nejodvážnější zákazník

Nejodvážnějším zákazníkem v počátcích firmy byla patrně firma Märklin, která uvěřila třem neznámým chlapíkům z Lanškrouna, že za čtyři měsíce zkonstruují a vyrobí asi 40 vstřikovacích forem a nástrojů pro modely rychlíkové americké lokomotivy F7 a železničního jeřábu. Kupodivu vše dobře dopadlo a od Märklinu jsme poté každý rok získávali několik projektů na různé lokomotivy.

3. nej zaměstnanci

U zrodu firmy bylo v roce 1995 pouze pět majitelů – zakladatelů, kteří podle svých slov neměli v úmyslu budovat velkou firmu. Příchod prvních tří zaměstnanců v roce 1996 znamenal bouřlivou personální expanzi o 60 %. Nedlouho na to jsme se ještě snažili zůstat v kategorii malých firem do 25 zaměstnanců. Tuto snahu definitivně zhatil rok 2000 a založení nástrojárny. Nastoupilo 29 zaměstnanců, což znamenalo největší procentní nárůst v dějinách firmy – 170,59 %. Další nej připadá na rok 2018 – nastoupilo 52 nových zaměstnanců, což bylo nejvíce v historii, ale vzhledem k celkovému počtu zaměstnanců to bylo navýšení „jen“ o 25,49 %. Po celou dobu trvání firmy se počet zaměstnanců ročně navyšoval, výjimkou byl pouze rok 2003 (krize AVX), kdy odešlo o 2 pracovníky více, než nastoupilo. Za velkou raritu pak považujeme to, že první fortellák odešel z firmy až šestý rok její existence. A za snad ještě větší, že kromě jednoho odchodu do důchodu jsou spolu ještě i všichni zakladatelé☺!
„vyskočil z okna a utíkal se někam schovat…

4. nejkurióznější historka

Obchodníci by jistě mohli dlouze vyprávět, jaké historky se vymýšlejí ke zdůvodnění protahování termínů, když se nedaří, když se vyrobí špatné kusy, když se nestíhá, když se neplatí atd. – na stranách dodavatelů i odběratelů. Ale nejkurióznější je asi prastará historka, když náš nejmenovaný subdodavatel nestíhal, zahraniční odběratel přecházel od přátelských upozorňování k výhružkám a bylo už opravdu zle. Zoufalému Bohouši Moravcovi, jemuž subdodavatel nebral telefony a nijak nereagoval, nezbylo než skočit do auta a jet 250 km osobně zjistit, jak se věci mají. Nevěřili jsme svým uším, když nám po návratu vyprávěl, jak pracovník, odpovědný za tuto zakázku, který viděl Bohouše přijíždět, vyskočil z okna a utíkal se někam schovat, aby nemusel nic vysvětlovat…☺

 

5. nejsilnější ročníky

A máme tu několik zajímavostí o letech, ve kterých se rodili fortelláci, s troškou historických souvislostí: 11 z nich se narodilo dříve, než se Jurij Gagarin jako první člověk podíval do vesmíru (1961). Dalších 13 se stihlo narodit, než byl v USA zákeřně zavražděn prezident John F. Kennedy (1963) a 25 přišlo na svět dříve, než naši zemi na dlouhých 20 let obsadili sovětští „osvoboditelé“ (1968). Do chvíle, než se stala Čína členem OSN (1971), spatřilo svět dalších 25 fortelláků a následovala celá generace tzv. Husákových dětí, která u nás čítá 103 lidí! (1972–1984). Tento přehled uzavírají příslušníci tzv. generace Y (narozených po roce 1984), ve fortellu jich je 59. Takže v kategorii nejsilnějších ročníků jsou medailová umístění následující – zlatá příčka patří ročníku 1972 (14 fortelláků), stříbro drží ročník 1974 (13) a o bronz se shodným počtem 9 narozených dělí ročníky 1974,1977 a 1982 (údaje k březnu 2021).

6. nejúsměvnější služební cesty

Nejúsměvnějšími služebními cestami z dnešního pohledu byly ty ve starých Škodách 120, kdy z každé služební cesty bylo třeba se vrátit do kanceláře a probrat výsledky jednání, neboť samozřejmě neexistovaly mobily, a pak znovu vyrazit na další etapu projednávání. Pracovalo se bez počítačů i internetu, jediný počítač měl jako živnostník doma Franta Ambrož. Prvním mobilem byl dánský Dancall, který vážil půl kila a měl minimální výdrž.

7. nejromantičtější vztahy

Ve firmě pracuje spousta manželských i partnerských dvojic a ostatních rodinných příslušníků, nejromantičtějším prvkem v práci jsou však ty vztahy, které se ve fortellu přímo zrodily. Bez dalších podrobností jen shrnujeme, že pravých fortelláckých známostí máme pět a vzešlo z nich už 7 čistokrevných fortelláčat. ☺

8. největší nepřízeň počasí

Při firemních zájezdech míváme většinou dost štěstí na počasí, ale najdou se i výjimky. Rozhodně největší nepřízeň počasí jsme zažili, když jsme vyrazili na Partičku na vzduchu do Rožnova pod Radhoštěm. Mezi dešťovými kapkami se nám sice dařilo kličkovat celý den, ale večer v amfiteátru rožnovského skanzenu byla tak strašná kosa, že nám tuhly kosti, svaly i úsměvy. Ale nakonec jsme se dokázali zahřát a přežít – částečně to bylo skvělým humorem Partičky, větší podíl na tom ale asi měla hojná konzumace valašských nápojů!

9. nejodvážnější počin firmy

Nejodvážnějším počinem vedení naší firmy bylo rozhodnutí o postavení zcela nové administrativní a výrobní haly na zelené louce v roce 2006, získání investičního úvěru na výstavbu a její zahájení v roce 2007 a stěhování – akce kulový blesk č. I. v roce 2008. Načasování nebylo optimální, pamětníci vzpomenou, že na podzim roku 2008 a v první polovině roku 2009 začala docela slušná, nejdříve hypoteční a pak i celková průmyslová krize. S velkým úsilím jsme splácení úvěru nakonec zvládli a tak příští rozhodnutí o postavení nové montážní a skladové haly o osm let později bylo o mnoho lehčí.

10. nejloajálnější zaměstnanci

Jednou z nejúctyhodnějších vlastností fortelláků je loajalita a věrnost firmě. Nadpoloviční většina zaměstnanců tu pracuje více než 5 let. U nejdéle trvajících pracovních poměrů máme tyto pomyslné stupně vítězů (do této statistiky pochopitelně nezapočítáváme majitele firmy) – na nejčestnější zlaté příčce stojí Lída Vašíčková (nástup leden 1996), stříbrnou pozici zaujímá Iva Červinková (květen 1997), bronzový pak je Martin Malý (červen 1997). Hrdým pojmem fortellák se déle než 20 let tituluje 15 lidí, více než 15 let pak dalších 32 lidí. Dalších 26 zaměstnanců je firmě věrných déle než 10 let. To jsou opravdu potěšující čísla.☺

11. nejnepohodlnější zahraniční cesta

Asi nejnepohodlnější zahraniční cestou byla před lety cesta po Finsku s naším místním zástupcem. Vyzvedl nás na letišti ve svém malém sportovním BMW a příliš si nelámal hlavu s tím, že jsme tři, navíc ve společenském oblečení a se zavazadly. A tak jsme strávili stovky kilometrů s koleny u brady a taškou na klíně. Náš průvodce navíc asi špatně slyšel a úplně mu nefungovaly přední reproduktory, takže měl pořádně nahlas ty zadní za našimi hlavami. A nejhorší byl výběr jeho oblíbené stanice. Poslouchal něco jako Radiožurnál – málo hudby, hodně mluveného slova – rozhovory, besedy, zprávy. A to se ve finštině FAKT nedá! Za týden s tímto rádiem, bez slunce (po deváté se rozednilo a ve dvě odpoledne se začínalo stmívat) jsme poměrně rychle pochopili, proč je na severu Evropy nejvíce sebevražd a proč Seveřané vzhledem k částečné prohibici houfně vyrážejí lodí se opíjet do Tallinu nebo jiných, alkoholu příznivěji nakloněných destinací.

12. nej kolektiv

Je starou známou pravdou, že nejlépe fungují smíšené kolektivy. U nás ve vzájemném poměru pohlaví muži vždy mírně převažovali, s výjimkou roku 1998, to byla plichta 8:8. Nejvíce měli muži navrch v roce 2001, kdy tvořili 78,72 % zaměstnanců. S rozvojem sériové výroby na jednotlivých střediscích se však podíl žen zvyšoval, nejvyrovnanější byl loni, kdy z celkového počtu 221 zaměstnanců bylo 58,82 % mužů a 41,18 % žen.

13. nejlepší negativní reklama

Nejlepší negativní reklamu použil Franta Jiras při prezentaci firem v pardubickém kole soutěže Firma roku. Účelem prezentace bylo přesvědčit porotu, že právě naše firma je nejlepší. Soupeři ohromovali výčtem svých cílů, úspěchů a představ, takže Franta zvolil opačnou taktiku. Omluvil se za nedorozumění, že fortell zřejmě na soutěž nepatří a byl vybrán omylem. Doložil to tím, že vlastně majitelé nesplnili ani jeden ze svých počátečních cílů – být malou firmou do 25 lidí, nedělat pro automobilový průmysl a nemít žádný certifikát. Porušili jsme všechny tyto body – v té době jsme měli přes 150 zaměstnanců, dělali jsme pro automotiv a měli dvě certifikace ISO. Zřejmě i tato „negativní“ reklama přispěla k našemu tehdejšímu vítězství. V celostátním kole už samozřejmě tuto taktiku nebylo možné opakovat, a tak jsme byli „až“ pátí!

14. nejvzdálenější cíl

Během našich zájezdů jsme najeli tisíce kilometrů a projezdili české i moravské kraje křížem kráž, dvakrát jsme se vydali i do zahraničí, ale naším zatím nejvzdálenějším cílem byly Drážďany. Hlavním bodem programu byla nezapomenutelná komentovaná prohlídka skleněné manufaktury koncernu Volswagen, ale stihli jsme si i prohlédnout toto nádherné město na Labi.

15. nejbizarnější nehoda

S radostí můžeme také konstatovat, že se nám při všemožných služebních cestách vyhýbají havárie. Občas se přihodí ťukaneček, odřeninka, zmačkaninka – ale nic vážného. Nejvíc jich má z pochopitelných důvodu za sebou Iva Č., ale s dvěma výjimkami, kdy přece jen vznikly na autech větší škody, to byly banality bez zranění a protože se počtem kilometrů řadí k milionářům, nejsou to statisticky špatné výsledky. Svou nejbizarnější nehodu sem však musím zařadit. Rok si nepamatuji, ale byla zima – sníh, náledí, mlha, nepříjemný úsek cesty s častými sněhovými jazyky kousek za Hlinskem. Na kopečku jsem najela na zmrazek, hodilo mě to na jednu stranu silnice, na druhou, auto se zarazilo o shrnutou hromadu sněhu a převalilo se na ni na bok. Sesunula jsem se já i všechny věci na sedadlech a v přihrádkách, takže mobil jsem nemohla našmátrat. Naštěstí zastavilo první auto, které jelo kolem, milý starý pán se přesvědčil, že nejsem zraněná a zavolal hasiče a policii. Hasiči tam byli vzápětí a začala komická záchranná akce, neboť nesměli auto postavit na kola, když jsem byla uvnitř. Otevřeli tedy dveře spolujezdce, které byly v této poloze nahoře, jako poklop od tanku a začali mě přesvědčovat, že prostě musím vylézt, což mi vzhledem k mé postavě připadalo mírně řečeno nereálné. Ale snad ti šikovní mladí chlapci zapůsobili na mé ego, opravdu jsem se po sedadlech „vyšplhala“ nahoru a s trochou pomoci z auta vylezla. Postavit ho zpět na kola už pak byla pro naviják hračka. Mezitím dorazil policista a marně přemýšlel, za co by mě zkasíroval. Doklady v pořádku, nikomu se nic nestalo, žádná škoda. Takže poslední spásný nápad: „Tak mi aspoň dýchnete“. Zase nic. Pokrčil rameny a odevzdaně pravil: „Tak teda jeďte!“ Tak jsme si s hasiči jen zamávali na rozloučenou a já jsem bez dalších potíží odjela. A šťastná tečka na závěr – dodávku jsem do závěje položila tak šikovně, že na ní nebyl ani škrábanec☺!

Za podklady moc děkuji Frantovi Jirasovi a Dáše Kučerové. Pokračování příště.☺

Iva Červinková

Ilustrovala: Anežka Langrová, marketingová specialistka

|2021-10-05T07:48:07+00:0028. května 2021|